„Historicko-bavorská slavnost lidových krojů“ r. 1895 v Mnichově
10
Maximilian Schmidt zastával r. 1895 funkci 1. předsedy organizačního výboru pro třídenní slavnost lidových krojů s průvodem jako obohacení mnichovského Oktoberfestu. Z toho se vyvinuly známé, od r. 1948 každoročně pořádané průvody střelců a krojů při Oktoberfestu. V autobiografii „Meine Wanderung durch 70 Jahre“ (Moje putování 70 lety) (1901/02) vykládá Maximilian Schmidt o přípravách, provedení, úspěchu, „nevraživostech“ a konečně o záběrech skupin krojů pořízených fotografem. „Pět celých měsíců jsem této věci obětoval. Padesát dní jsem cestoval celým královstvím, abych objevil dávno zapomenuté lidové kroje … Nakonec se ale neúnavná práce naprosto vyplatila; na slavnost dorazilo přes 150 skupin krojů s 1400 osobami. Slavnostní průvod byl nade vší míru krásný a velkolepý …“ Organizace slavnosti lidových krojů Schmidtovi vysloužila přezdívku „Kostýmový Schmidt“. Ve snaze představit pokud možno staré a barevné kroje se míchaly různé části krojů. Kostým jedné zúčastnivší se dívky z Bavorského lesa se tak skládal z 16 dílů, které byly popůjčované ze 13 domácností. Při této jedinečné příležitosti nechal Maximilian Schmidt pořídit kolorované fotografie jednotlivých skupin krojů s úmyslem vydat ilustrovanou bavorskou knižní sbírku krojů. Nakonec bylo všech bezmála 100 fotografií v květnu 1898 předáno Bavorskému národnímu muzeu; dnes jsou všechny detailně popsány v jeho internetové databázi obrazů. Soudobý tisk historicko-bavorské slavnosti lidových krojů věnoval zčásti velkou pozornost, i když ne všichni byli nadšení: „Samozřejmě byli i tací, pro které skutečné, staré lidové kroje nebyly než obyčejná ‚maškaráda‘,“ pokračuje Waldschmidt ve své autobiografii. Ještě několik let po slavnosti krojů činil vzniklý schodek problémy.
Skupina lidových krojů Chamberingau při „Slavnosti lidových krojů“ v Mnichově r. 1895. Snímek v ateliéru Frankonia Mnichov. Město Cham pověřilo chamskou sekci Lesního spolku (Waldverein), aby sestavilo tuto skupinu. Fotografie: městský archiv Cham
10
Maximilian Schmidt zastával r. 1895 funkci 1. předsedy organizačního výboru pro třídenní slavnost lidových krojů s průvodem jako obohacení mnichovského Oktoberfestu. Z toho se vyvinuly známé, od r. 1948 každoročně pořádané průvody střelců a krojů při Oktoberfestu. V autobiografii „Meine Wanderung durch 70 Jahre“ (Moje putování 70 lety) (1901/02) vykládá Maximilian Schmidt o přípravách, provedení, úspěchu, „nevraživostech“ a konečně o záběrech skupin krojů pořízených fotografem. „Pět celých měsíců jsem této věci obětoval. Padesát dní jsem cestoval celým královstvím, abych objevil dávno zapomenuté lidové kroje … Nakonec se ale neúnavná práce naprosto vyplatila; na slavnost dorazilo přes 150 skupin krojů s 1400 osobami. Slavnostní průvod byl nade vší míru krásný a velkolepý …“ Organizace slavnosti lidových krojů Schmidtovi vysloužila přezdívku „Kostýmový Schmidt“. Ve snaze představit pokud možno
„Historicko-bavorská slavnost lidových krojů“ r. 1895 v Mnichově
staré a barevné kroje se míchaly různé části krojů. Kostým jedné zúčastnivší se dívky z Bavorského lesa se tak skládal z 16 dílů, které byly popůjčované ze 13 domácností. Při této jedinečné příležitosti nechal Maximilian Schmidt pořídit kolorované fotografie jednotlivých skupin krojů s úmyslem vydat ilustrovanou bavorskou knižní sbírku krojů. Nakonec bylo všech bezmála 100 fotografií v květnu 1898 předáno Bavorskému národnímu muzeu; dnes jsou všechny detailně popsány v jeho internetové databázi obrazů. Soudobý tisk historicko-bavorské slavnosti lidových krojů věnoval zčásti velkou pozornost, i když ne všichni byli nadšení: „Samozřejmě byli i tací, pro které skutečné, staré lidové kroje nebyly než obyčejná ‚maškaráda‘,“ pokračuje Waldschmidt ve své autobiografii. Ještě několik let po slavnosti krojů činil vzniklý schodek problémy.
Skupina lidových krojů Chamberingau při „Slavnosti lidových krojů“ v Mnichově r. 1895. Snímek v ateliéru Frankonia Mnichov. Město Cham pověřilo chamskou sekci Lesního spolku (Waldverein), aby sestavilo tuto skupinu. Fotografie: městský archiv Cham